Po desetiletích proměn, které přineslo 20. století, byl Ondrášov v roce 1960 administrativně připojen k Moravskému Berounu. Zmizela tak jeho samostatnost, nikoli však krajina, která jej po staletí utvářela. Údolí Bystřice, okolní lesy, kopce i stopy někdejšího lázeňského a železničního života zůstaly na svém místě.
Dnešní Ondrášov je proto klidným místem, které může být zároveň výchozím bodem k objevování méně známých koutů Nízkého Jeseníku. Místo někdejšího lázeňského ruchu a čilého provozu kolem nádraží tu dnes najdeme především ticho, hluboké lesy, šumění řeky Bystřice a krajinu, v níž se minulost stále občas připomene překvapivě zřetelně.
Moravský Beroun – město v srdci krajiny
Sousední Moravský Beroun představuje přirozené centrum regionu, s nímž je osud Ondrášova po desetiletí spojen. Město v sobě dodnes uchovává stopy staré sídelní i průmyslové historie a může být dobrým výchozím místem pro výpravy do okolních kopců, lesů i údolí Bystřice.
Křížový vrch a kapličky
Jedním z nejpůsobivějších míst v bezprostředním okolí je Křížový vrch nad Moravským Berounem. Historická křížová cesta s kapličkami stoupá krajinou, která nabízí nejen klidné zastavení, ale také daleké výhledy do zvlněného prostoru Nízkého Jeseníku.
Křížový vrch v sobě spojuje několik vrstev zdejší historie. Duchovní místo, výletní cíl, lesopark i pozůstatky dávnější minulosti zde stojí těsně vedle sebe. A právě v tomto spojení je jeho zvláštní atmosféra.
Stíny starého medvědince
Když dnes procházíte zrekonstruovaným lesoparkem, můžete narazit na masivní betonovou stavbu. Je to bývalý medvědinec. Město, které má kráčejícího medvěda – německy Bärn – přímo ve svém názvu i oficiálním znaku, zde po dlouhá léta chovalo tyto mohutné šelmy.
Dobová kolorovaná pohlednice s nápisem „Bärenzwinger am Kreuzberg“ ukazuje, že medvědí výběh býval oblíbenou atrakcí výletníků i někdejších lázeňských hostů. Křížový vrch tehdy nebyl jen místem procházek a vyhlídek, ale také cílem, kam se chodilo za nevšedním zážitkem.
Dobová pohlednice „Bärenzwinger am Kreuzberg“ zachycující medvědí výběh na Křížovém vrchu
Tato tradice však měla i svou velmi temnou kapitolu. Podle zápisů v městské kronice se zde 1. dubna 1969 odehrálo tragické drama. Jednomu z medvědů se toho dne podařilo uniknout ze zabezpečeného výběhu. Zmatené a nebezpečné zvíře venku napadlo malého školáka, kterého smrtelně zranilo, a následně vážně pokousalo ještě dalšího člověka.
Paniku v lesoparku ukončil až místní občan Vojtěch Macek. V nastalém chaosu prokázal velkou duchapřítomnost, ozbrojil se a medvěda přímo na místě přesnou ranou zastřelil.
Opuštěný medvědinec na Křížovém vrchu: Němý svědek tragédie z roku 1969
Dnes zůstává starý betonový medvědinec zachován téměř v neporušeném stavu. Opuštěné mříže a prázdný výběh působí zvláštním dojmem, jako by jejich obyvatelé odešli teprve nedávno. Ve skutečnosti jde o němého svědka události, která chov medvědů ve městě definitivně ukončila a poznamenala celou jednu generaci jeho obyvatel.
Medvědinec a lesy nad městem
Samotný lesní masiv Medvědince nabízí úplně jiný zážitek. Tiché lesní cesty vedou krajinou, která byla v minulosti součástí každodenního života regionu. Po zdejších cestách se pohybovali povozníci přepravující minerální vodu a okolní lesy nesou stopy starší hornické i lesnické činnosti.
Dnes už tu člověk snadno získá pocit, že se civilizace pomalu vzdaluje. Právě proto může být Medvědinec zajímavou součástí výletu pro každého, kdo nechce pouze navštívit konkrétní památku, ale chce chvíli putovat krajinou a hledat její méně nápadné stopy.
Po stopách úzkokolejky
Jedním z nejzajímavějších způsobů, jak poznat okolí Ondrášova, je vydat se po stopách železnice, která zde kdysi spojovala lázeňskou obec s Dvorci. Úzkokolejná dráha byla otevřena v roce 1898 a její provoz skončil v roce 1933. Přestože koleje dávno zmizely, v krajině po ní zůstaly náspy, zářezy, mosty a další stopy.
Právě tyto pozůstatky dávají obyčejné procházce zvláštní rozměr. Když dnes kráčíte po bývalém drážním tělese, jdete vlastně po cestě, kterou před více než sto lety projížděly malé parní lokomotivy s osobními i nákladními vozy.
Tipy na toulky krajem
1. Podél řeky Bystřice k Sedmi Dvorům
Příjemná procházka vede proti proudu řeky Bystřice. Cestou můžete sledovat její meandry, okolní lesy i stopy po starší hutní činnosti. Podle zvolené délky trasy lze pokračovat směrem k osadě Sedm Dvorů a k Petrovickému mlýnu. Výhodou této cesty je možnost kdykoli se otočit a vrátit zpět do Ondrášova.
2. Po stopách úzkokolejné dráhy
Vydejte se po stopách úzkokolejné dráhy z roku 1898. Od nádraží můžete zamířit k dochovanému kamennému mostu přes Bystřici a dále pokračovat k místům, kde jsou dodnes patrné části bývalého drážního tělesa, náspy a zářezy. Nejvýraznější připomínkou někdejší železnice je právě kamenný most, který dodnes slouží pěším.
3. Křížový a Kočičí vrch
Okružní naučná stezka vede přes Křížový a Kočičí vrch a propojuje přírodu Nízkého Jeseníku s historií Moravského Berouna a Ondrášova. Na dvanácti zastaveních poznáte místní historii, přírodu i lázeňství. Cestou vystoupáte na Křížový vrch s Křížovou cestou a pozůstatky hradu, projdete kolem Kočičího vrchu s výhledy na Jeseníky a Praděd a nakonec dorazíte až k prameni Ondrášovské kyselky. Okruh se poté vrací zpět do Moravského Berouna.
Ztracený klenot: Zámeček Nové Valteřice
Zhruba šest kilometrů od Moravského Berouna se v lesích u Nových Valteřic ukrývá architektonická i technická rarita, která dokonale vystihuje melancholickou atmosféru tohoto kraje. Místo tradičního kamene tu v 19. století vyrostl lovecký zámeček z železa a vlnitého plechu.
Nejde přitom o ledajakou stavbu. Rod Lichtenštejnů zakoupil hlavní litinový pavilon v roce 1873 přímo na slavné Světové výstavě ve Vídni a nechal jej převézt sem do hor. Dodnes zde můžete obdivovat, byť bohužel jen z povzdálí, unikátní litinové sloupky s ornamenty připomínajícími jemnou železnou krajku.
Zámeček Nové Valteřice: Litinový pavilon ze Světové výstavy ve Vídni
Osud zámečku věrně kopíruje pohnuté dějiny 20. století. Po druhé světové válce byl majetek vyvlastněn, vyrabován a později přeměněn na pionýrský tábor. Dnes je tato unikátní kulturní památka v soukromých rukou, oficiálně nepřístupná a bohužel silně chátrá. Celý areál si postupně bere zpět okolní příroda.
Hned na louce pod zámečkem narazíte na další torzo zašlé slávy – chátrající a opuštěnou stáčírnu minerálních vod Nové Valteřice. Výlet sem proto není veselou procházkou po upravených parcích. Je spíše syrovým zážitkem z objevování míst, na která se moderní svět postupně přestal dívat.
Na střechu Nízkého Jeseníku: Slunečná
Pokud chcete zdejší krajinu opravdu pochopit, stojí za to vystoupat výš. Nedaleko Nových Valteřic se zvedá Slunečná, s nadmořskou výškou 800 metrů nejvyšší vrchol Nízkého Jeseníku.
Samotný vrchol není výraznou skalní dominantou. O to víc zde vyniká charakter zdejší krajiny – rozsáhlé lesy, otevřené louky a dlouhé hřebeny, které dávají vyniknout skutečné rozloze Nízkého Jeseníku. Za dobré viditelnosti se z okolních vyhlídkových míst otevírají pohledy daleko přes zdejší kopce a za příznivých podmínek lze zahlédnout i Praděd.
Slunečná tak není jen nejvyšším bodem v okolí. Je místem, kde si člověk může uvědomit, jak málo stačí, aby se krajina kolem Ondrášova změnila z údolí v široký horský prostor.
Po stopách dávných sopek
Ještě výraznější připomínkou geologické minulosti kraje jsou Velký a Malý Roudný. Dnes působí jako dva výrazné kužely vystupující z okolní krajiny, jejich původ je však mnohem dramatičtější. Jsou pozůstatkem dávné sopečné činnosti, která vtiskla Nízkému Jeseníku jeho charakteristickou podobu.
Velký Roudný patří k nejvýraznějším sopečným útvarům regionu. Na jeho vrcholu stojí rozhledna a za dobrého počasí se odtud otevírá jeden z nejhezčích pohledů na krajinu kolem Slezské Harty. Člověk tu zároveň dostává možnost podívat se na krajinu, jejíž vznik jsme mohli poznat jen z geologických vrstev – tentokrát přímo z jejího povrchu.
Nedaleká Slezská Harta pak celý obraz doplňuje. Vodní hladina dnes zaplnila údolí pod dávnými sopkami a vytvořila krajinu, která působí téměř jako přírodní jezero mezi sopečnými kopci. Právě kombinace vody, lesů a vulkanických vrchů dává této části Nízkého Jeseníku její nezaměnitelný charakter.
Šibeniční vrch: místo s temnou minulostí
Ještě jedno místo v okolí Moravského Berouna stojí za samostatnou zmínku. Šibeniční vrch leží na trase naučné stezky Křížový a Kočičí vrch, ale jeho historie je mnohem starší než samotná turistická stezka.
Jak napovídá jeho jméno, právě zde se v minulosti nacházelo popraviště. Místo připomíná dobu, kdy výkon spravedlnosti vypadal velmi odlišně než dnes a kdy se na okraji měst vykonávaly veřejné popravy. S vrchem se navíc pojí i temné pověsti o upalování čarodějnic a domnělých upírů.
Dnes tu po někdejších šibenicích mnoho neuvidíte. Právě absence výrazné památky však místu dodává zvláštní atmosféru. Je to další z bodů v krajině, kde minulost není vystavena v muzeu, ale zůstává ukryta přímo v názvu kopce a v příbězích, které se k němu vážou.
Po proudu Bystřice až do Budišova
Údolí Bystřice není zajímavé jen v okolí samotného Ondrášova. Řeka vytváří přirozenou osu celé krajiny a její tok vás může zavést dál směrem k Budišovu nad Budišovkou.
Budišov je historické město sevřené krajinou Nízkého Jeseníku a další z míst, kde se vyplatí na chvíli opustit hlavní silnice a vydat se po stopách staršího života zdejšího kraje. Jeho okolí zároveň ukazuje, jak těsně spolu v tomto regionu vždy souvisely město, lesy, voda a průmysl.
Z Ondrášova se tak dá během jediného výletu postupně sledovat proměna krajiny od úzkého údolí Bystřice přes lesnaté kopce až k otevřenějšímu prostoru kolem Budišova nad Budišovkou. Nejde jen o cestu z jednoho místa do druhého. Je to cesta krajinou, která má stále svůj vlastní rytmus.
Krajina, která zve k objevování
Ondrášov a jeho okolí nejsou místem pro masovou turistiku. Je to krajina pro ty, kdo umějí naslouchat tichu, hledají stopy zapomenutých příběhů a chtějí vidět víc než jen běžné turistické cíle.
Stačí se vydat podél Bystřice, vystoupat na Křížový vrch, projít lesy Medvědince nebo hledat pozůstatky dávné železnice. Jinde můžete vystoupat na Slunečnou, podívat se z vrcholu Velkého Roudného na Slezskou Hartu nebo pokračovat údolím Bystřice směrem k Budišovu nad Budišovkou.
A pokud budete mít chuť poznat ještě hlubší vrstvy zdejší historie, čekají vás Šibeniční vrch, starý medvědinec, opuštěný zámeček v Nových Valteřicích nebo místa, kde kdysi vedla úzkokolejná dráha.
Právě v tom spočívá kouzlo tohoto kraje. Není třeba hledat velké památky ani rušná turistická centra. Historie je tu rozptýlena v krajině a často čeká jen na to, až si jí někdo všimne.
Ondrášov tak může být nejen místem, kam přijedete. Může být začátkem cesty, při které postupně objevíte krajinu, která si svou minulost stále pamatuje.