Filmové stopy

Krajina kolem Ondrášova už několikrát překročila hranici skutečného světa a stala se součástí filmového příběhu. Některé záběry vznikly přímo v obci, jiné v nedalekém Jiříkově, Moravském Berouně, u Slezské Harty nebo v údolí Bystřice. Pro filmaře má zdejší krajina něco, co se hledá jen obtížně — staré domy, hluboká údolí, lesy, vodní hladiny i atmosféru míst, která si uchovala svůj vlastní charakter.

Filmové záběry tak dnes mohou sloužit jako zvláštní způsob, jak se na tento kraj dívat. Některá místa poznáme okamžitě, jiná až při bližším srovnání. Krajina se mezitím může proměnit, ale její základní rysy často zůstávají.

Divoké včely v Ondrášově

Nejvýraznější filmovou stopu zanechal v samotném Ondrášově snímek režiséra Bohdana Slámy Divoké včely (2001). Film se stal jedním z výrazných děl novodobé české kinematografie a získal řadu domácích i mezinárodních ocenění. Jeho příběh se odehrává na venkovské periferii, v prostředí, kde se každodenní život odehrává pomalu a kde se zdánlivě obyčejná místa stávají důležitou součástí vyprávění.

Některé scény byly natočeny přímo v Ondrášově, mimo jiné u domu č. 49 a na přilehlých komunikacích. Další filmové lokace se nacházely v nedalekém Jiříkově. Staré domy, okolní krajina, mlhy nad údolím a poněkud odlehlá atmosféra zdejšího kraje přitom nejsou pouhou kulisou. Pomáhají vytvářet svět, ve kterém se celý příběh odehrává.

Jiříkov – vesnice, která se vracela před kameru

Jiříkov se před filmovou kamerou objevil více než jednou. Kromě Divokých včel se zde natáčel také film Podvraťáci (2005), v němž se objevili například Tomáš Matonoha, Michal Liška nebo Ondřej Brzobohatý. Zdejší vesnice a okolní krajina tak posloužily jako prostředí pro další příběh, který těžil z charakteru zdejšího kraje.

Není náhodou, že se filmaři do tohoto prostoru vraceli. Jiříkov i okolí si uchovaly podobu, která působí přirozeně a současně trochu mimo hlavní proud současného života. Právě taková místa jsou pro film často cennější než dokonale upravené kulisy.

Velké sedlo – krajina, kterou zná celá generace

Filmová a televizní historie regionu je ale mnohem širší. Do povědomí celé generace diváků se krajina Nízkého Jeseníku a Oderských vrchů zapsala především díky kultovnímu seriálu Velké sedlo (1986).

Příběhy správců přehradních nádrží se odehrávaly v prostředí Kružberka, nedalekých Jánských Koupelí, Budišova nad Budišovkou či Leskovce nad Moravicí. Právě zdejší hluboká údolí, vodní nádrže a rozsáhlé lesy dodaly seriálu jeho nezaměnitelnou atmosféru.

Krajina v něm nefungovala jen jako pozadí příběhu. Byla jeho přirozenou součástí — drsná, klidná a místy téměř liduprázdná. I proto si ji mnoho diváků spojilo se samotným světem seriálu.

Johanka z Arku – když Slezská Harta hrála středověk

Do zdejší krajiny zavítali také filmaři z mnohem většího světa. Film Johanka z Arku (The Messenger) v režii Luca Bessona vznikl v roce 1999 a část jeho exteriérů byla natočena také v Česku. V roce 1998 se filmovalo na březích Slezské Harty, kde otevřená krajina a vodní hladina nabídly působivou kulisu pro historické scény.

Pro natáčení zde dokonce vznikla replika pevnosti a v bojových scénách se objevily desítky komparzistů z Bruntálska. Krajina kolem přehrady se tak na okamžik proměnila ve středověké bojiště.

Slezská Harta se před kameru vrátila

Slezská Harta se před kameru vrátila i o dvě desetiletí později. V roce 2019 se zde natáčelo psychologické drama Tichý společník. Krajina, která kdysi posloužila jako prostředí historického velkofilmu, tak znovu ukázala, že dokáže nabídnout výraznou atmosféru i současnému filmu.

Filmové využití Harty přitom dobře ukazuje, jak rozdílně může stejná krajina působit. Jednou se může stát kulisou středověkého příběhu, podruhé místem současného psychologického dramatu. Samotná krajina zůstává stejná — mění se pouze příběh, který do ní filmaři vloží.

Bathory – Sovinec jako Čachtický hrad

Výraznou filmovou stopu zanechal také hrad Sovinec. Ve filmu Bathory (2008) režiséra Juraje Jakubiska představoval některé části Čachtického hradu. Filmaři využili například hradní příkop, nádvoří, hradby i siluetu věže.

Sovinec tak na filmovém plátně na chvíli ztratil svou skutečnou identitu a stal se místem spojeným s příběhem Alžběty Báthoryové. Pro diváka, který hrad zná, je přitom zajímavé sledovat, jak mohou stejné kameny a stejné hradby v jiném světle představovat úplně jiné místo.

Hrad Sovinec

Zlatovláska – pohádkový Jeseník

Filmová tradice Sovince pokračuje i v současnosti. Nová filmová Zlatovláska z roku 2025 se natáčela mimo jiné právě na hradě Sovinec a v dalších částech Jeseníků.

Hrad, který po staletí stojí nad krajinou Nízkého Jeseníku, se tak znovu proměnil ve filmový svět. Tentokrát nikoli v historickou pevnost z dob Alžběty Báthoryové, ale v pohádkovou krajinu.

Když je hlavní postavou samotná krajina

Ne všechny filmové stopy však vedou k hraným filmům. Krajina kolem Ondrášova a širšího Jeseníku se objevuje také v dokumentárních pořadech, které ji ukazují samu o sobě — bez potřeby měnit její podobu.

Dokumentární cyklus Krajinou domova představil mimo jiné Divoké Jeseníky, Rešovské vodopády a hrad Sovinec. Právě zde se ukazuje, že dramatická krajina nepotřebuje žádné filmové kulisy. Po prudké letní bouři například vznikly záběry páry stoupající z lesů, které zachycují atmosféru Jeseníků téměř jako filmovou scénu.

Zatopené osudy Slezské Harty

Slezská Harta má svou vlastní filmovou historii také v dokumentární tvorbě. V roce 2008 jí byl věnován díl dokumentárního cyklu Zatopené osudy, který se zaměřil na historii území, jež se po napuštění přehrady ocitlo pod vodní hladinou.

V tomto případě kamera nevyužívá krajinu jako kulisu pro vymyšlený příběh. Naopak pomáhá uchovat paměť skutečných míst, která už dnes nelze spatřit tak, jak vypadala před vznikem přehrady.

Krajina před kamerou

Když se všechny tyto filmové stopy spojí, vzniká zajímavý obraz celého regionu. Ondrášov, Jiříkov, Kružberk, Slezská Harta, Sovinec i další místa neleží v centru filmového průmyslu. Přesto se před kamerou objevují opakovaně.

Důvod je možná prostý. Krajina zde nepůsobí uměle. Má vlastní charakter, vlastní historii a vlastní atmosféru. Staré vesnice, hluboká údolí, lesy, přehrady a kamenné hrady vytvářejí prostředí, které může představovat venkovskou současnost stejně jako středověké bojiště nebo pohádkový svět.

Film tak může z míst vytvořit něco nového, aniž by jim skutečně změnil jejich podstatu. Kamera pouze na chvíli ukáže krajinu jiným způsobem.

Místa, která můžete navštívit

Filmové lokace nejsou jen záznamem toho, co už bylo. Většina míst, která se objevila před kamerou, existuje dodnes a můžete je navštívit. Při cestě okolím Ondrášova se tak můžete vydat po stopách filmových štábů — k přehradě Kružberk, do Jánských Koupelí, Budišova nad Budišovkou, na Slezskou Hartu, k Rešovským vodopádům, na hrad Sovinec nebo přímo do Ondrášova.

Na některých místech možná poznáte konkrétní záběr okamžitě. Jinde budete muset chvíli hledat a porovnávat. Právě v tom je kouzlo filmových stop: obraz na plátně zachytil krajinu v určitém okamžiku, zatímco skutečné místo žije dál.

Krajina, kterou kdysi snímala kamera, tak stále zůstává. Jen dnes už můžete stát přímo tam, kde kdysi stál filmový štáb — a dívat se na stejné místo vlastníma očima.